The movie seemed really average to me. His greatest contribution to me is what the director himself shared, namely that many poor Filipinos have a sword over them in the form of the slogan YOU ARE NOT IN CONTROL OF YOUR LIFE. The poor shacks of the Manila slums, easily blown away by even a small typhoon, made me think again about the conditions of this country. The worse feeling about the film is that, even though the main character is a sympathizer, and apparently that's how it goes in the Philippines, the shots from the illegal bar sometimes confused me, when many of the "actors" looked more like family photos. Then, when one naked guy started twisting his hips around his waist in front of the guests, I thought I was going to turn into a straight guy. So the overall tone for me is more of an indication of the poverty of a certain part of society and that there is no way out of it for everyone...



Film se mi jevil jako opravdu hodně průměrný. Jeho největší přínos pro mě je ten, co sdělil i samotný režisér, a totiž, že mnozí chudí Filipínci mají nad sebou meč v podobě hesla NEOVLÁDÁŠ SVŮJ ŽIVOT. Chudé chatrče manilských slumů, které lehce odfoukne i malý tajfunek, mě znovu přiměly se zamyslet nad poměry této země. Ten horší pocit ze snímku je ten, i když je hlavní hrdina sympoš a zřejmě to tak na Filipínách chodí, že záběry z ilegálního baru mě někdy mátly, kdy mnozí "herci" spíše fyzicky vypadali jako fotříkové od rodin. Když pak jeden naháč se začal před hosty se svými špeky kolem pasu kroutit, myslel jsem, že se ze mě stane heterák. Celkové vyznění u mě tedy spíše poukaz na chudobu určité části společnosti a že pro všechny z ní není cesta ven ...